Nemoc jako řeč duše, nemoc jako řeč těla
Po více než deseti letech opět přijel do Prahy slavný lékař - psychoterapeut, autor mnoha světových bestsellerů a průkopník psychosomatické medicíny pan Ruediger Dahlke. Ke konci března se s ním mohli setkat ti, kteří se účastnili dvouhodinové večerní přednášky a ti, kteří se přihlásili na celodenní seminář navazující na přednášku. Obě setkání probíhala v příjemném prostředí hotelu Pyramida za velkého zájmu veřejnosti.
MUDr. Ruediger Dahlke narozený v roce 1951 vystudoval klasickou medicínu v Mnichově, později pak absolvoval výcvik v psychoterapii, přírodní medicíně, regresní terapii a homeopatii. V počátcích své činnosti spolupracoval se známým esoterikem Thorwaldem Detlefsenem v jeho Institutu pro mimořádnou psychologii (Institut für außerordentliche Psychologie) a také spolu napsali knížku „Nemoc jako cesta“, která se okamžitě stala světovým bestsellerem a proslavila je. Po několika letech společné činnosti s Detlefsenem se v roce 1989 Dahlke osamostatnil a spolu se svou tehdejší ženou Margot založil Léčebné centrum v německém Johanniskirchenu, později pak další centrum v rakouském Hitzenbergu. V roce 2012 založil v rakouském Gamlitzi u Graze, v překrásném alpském prostředí, léčebně vzdělávací centrum TamanGa, kde nyní žije a tvoří se svou novou partnerkou Ritou Fasel.
Kromě psaní knížek, kterých má na kontě téměř padesát a které byly přeloženy do 24 jazyků a kromě vydávání meditačních CD, pracuje R. Dahlke jako lektor kurzů léčebné hladovky, vede vzdělávací semináře pro lékaře a farmaceuty a řídí svou nově založenou univerzitu APL (Applizierte Prinzipien des Lebens). Pravidelně přednáší po celé Evropě - v Německu, Rakousku, Itálii, Švýcarsku a nejnověji také na Slovensku a v Čechách. Jeho přednášky a semináře se těší velké popularitě.
Pro toho, kdo se aktivně zajímá o osobní a duchovní rozvoj, o metody sebeléčení a sebeuzdravování slovo psychosomatika není novým pojmem. Název psychosomatika má svůj původ ve starověké řečtině a skládá se ze dvou slov: „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Už z názvu tedy vyplývá, že úlohou psychosomatiky je zkoumat vztahy mezi duší a tělem. V užším slova smyslu je psychosomatika stále chápána jako problematika omezeného druhu chorob, při kterých jsou tělesné obtíže, změny a poruchy funkce podmíněné duševním stavem. V širším slova smyslu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví, kdy kategorie zdraví, vymezení nemoci, zdravotní a funkční stav jsou podmíněny nejen tělesně, ale také duševně, sociálně, zvyklostmi dané společnosti a vlivy prostředí. Znamená to, že cestou k uzdravení je odhalení skutečné příčiny našich obtíží (např. neschopnost přijmout sebe sama, trauma z dětství, nadměrný stres atd.), se kterou souvisí získání významné zkušenosti o sobě samém a zároveň i o ostatních a která vede k osobnímu i duchovnímu růstu. A proto právě psychosomatika je ideálním způsobem, jak se dobrat skutečných příčin nemocí, pochopit jejich význam a začít na základě takových informací podnikat kroky, jež vedou k uzdravení.
Ten, kdo přijme tělo jako komunikační nástroj své duše, kdo přijme bolest a nemoc jako informaci či poselství, které mu vstoupilo do života proto, aby mu bylo lépe, nikoli hůře, pro něho bylo určeno setkání s Dr. Dahlkem.
Večerní přednáška byla zahájena příběhem, který přiměl Dr. Dahlkeho vnímat medicínu jinak a přistupovat k léčení člověka komplexně. Je zřejmé, že tento příběh umožní mít nový pohled na problematiku nemoci a zdraví i dalším lidem.
Za Dr. Dahlkem přišel jeho přítel lékař – internista, který měl velké problémy s tím, že měl neustále nějaké úrazy, do něčeho strkal, či narážel, klopýtal a padal, srážel věci na zem, tím měl spoustu oděrek, modřin, ale i vážnějších pohmožděnin a zlomenin. Lidé okolo něho ho občas litovali, ale většinou na něj měli zlost a vyhýbali se mu. Proto nevycházel ani s kolegy v zaměstnání, ani mu nefungovaly dobře vztahy s přítelkyněmi a partnerkami. Rozhodl se tedy, že odejde ze svého zaměstnání a od svého kolegy Dr. Dahlkeho chtěl získat doporučení, jak svým úrazům předcházet a v budoucnu se jim vyhýbat. Dr. Dahlke však vůbec nevěděl, jak svému kolegovi poradit; na pomoc si vzal dokonce i homeopatickou medicínu a statistická šetření. Mimo jiné z výzkumu úrazů, které se přihodily ve firmách, zjistil zajímavou věc, a to že 80 % úrazů má na kontě 20 % populace, jinými slovy, že 1/5 lidí přitahuje 4/5 úrazů. Důsledkem tohoto zjištění zaměstnavatelé zajistili různými opatřeními, aby se bezpečnost práce zvýšila, čímž úrazů v zaměstnání ubylo, ale o to více jich přibylo na cestě do práce a z práce. Aby snížili riziko úrazu vlivem monotónnosti práce, zaměstnavatelé ty zaměstnance, kteří měli často úrazy, převáděli z jednoho pracovního místa na druhé, čímž neúmyslně zajistili, aby se z těchto lidí stali skvělí pracovníci. Když si tuto studii Dr. Dahlke prostudoval, došel k závěru, že úraz je forma změny. S touto myšlenkou přišel na další setkání se svým kolegou a začal s ním hovořit. Během rozhovoru zjistil, že jeho kolega chtěl být vždy etnolékařem, cestovat do cizích zemí a místní obyvatelstvo léčit. Všichni mu však tuto myšlenku rozmlouvali a argumentovali tím, že při jeho četnosti úrazů je nutné, aby byl v dosahu kvalitní lékařské péče. Dr. Dahlke však pod vlivem své myšlenky, že úraz je forma změny, svému kolegovi program změn naordinoval. Jeho kolega odešel z ordinace Dr. Dahlkeko a pak i ze svého zaměstnání. Až po dlouhé době dostal Dr. Dahlke od svého kolegy vřelý děkovný dopis, který u Dr. Dahlkeho nastartoval nový pozitivní náhled na nemoc, který stanovuje, že nemoc je výzva, jež se může stát cestou k dosažení štěstí. V dopise mu jeho kolega děkoval za jeho rady, děkoval i za své úrazy, které ho přiměly odejít z dosavadního zaměstnání, začít cestovat, usadit se a pracovat v daleké zemi, najít si životní partnerku a být spokojený, to vše bez jakýchkoli úrazů.
