Nemoc jako výzva

Publikováno Sféra, 2012

Byla jednou jedna paní, paní M. Jednala a konala tak, jak okolí vyžadovalo a společenské normy kázaly.

Byla slušná a poslušná, vystudovala, založila rodinu, o kterou se dobře starala, vychovala děti, chodila do práce, pečovala o stárnoucí rodiče, navštěvovala své příbuzné a bylo-li potřeba pomáhala jim, v zaměstnání byla úspěšná a kolegové se na ni obraceli, měla hodně přátel a známých, kteří jí navštěvovali a svěřovali se jí se svými bolestmi. Jednoho dne však přišla špatná zpráva. „Cytologický nález buněk Vaší štítné žlázy již po několikáté vykazuje hodnoty mimo povolenou normu. Může se to zvrhnout v nekontrolované bujení, tedy v rakovinu. Píši Vám doporučení na operaci k vynikajícímu odborníkovi. Skvěle Vám žlázu vypreparuje. Nic to není. Jen do konce života budete každé ráno brát jeden prášek. Máme s tím vynikající zkušenosti. Vše je pod kontrolou. Bojíte se? Není čeho. Každá druhá je bez štítné žlázy. A mají klid.“

Co s takovou zprávou? Kde hledat pomoc, na koho se obrátit. Rodina – děti a partner nechápou, proč se rozmýšlet. „Vždyť každý dnes chodí na operaci a za pár dní je opět v práci, veselý a spokojený a hlavně zdravý“. Rodiče – „těm přeci nebudu dělat starosti, určitě jim to neřeknu“. Přátelé – najednou si člověk uvědomí, že mluví jenom o sobě a i když jim zprávu o svém zdraví sdělí, nevěnují jí pozornost a hovoří o tom, kdo všechno v jejich okolí má rakovinu a zda umřel či nikoli. Už to mám! Má ošetřující lékařka, které velmi důvěřuji a mám ji ráda – „no paní inženýrko, jak můžete být tak nezodpovědná, vy taková chytrá a váháte s operací? Víte, co riskujete? Přijde chemoterapie, ozařování a stejně se operaci nevyhnete“.

Nikdo neposlouchá, že někde uvnitř paní M cítí, že to není nějak v pořádku. Operace se až tak nebojí, už má něco za sebou, ale má pocit, že bez štítné žlázy nebude v pořádku a že se dají najít i jiné cesty, než si hned nechat uříznout kus těla a zařadit se do davu, který podlehne standardním postupům lékařů stanovených na základě statistických šetření. Kde však hledat podporu? Jedno české přísloví praví: „Každý najde pomocnou ruku na konci svého ramene!“ To je pravda, ale i tak je velmi těžké v době ohrožení nemocí opírat se jen sama o sebe.

A tak naše paní hledala, přemýšlela a pořád nevěděla. Přečetla si, že oblast štítné žlázy ve východní medicíně patří do oblasti hrdelní čakry. Nastudovala proto, co znamená její onemocnění. Začala chodit na přednášky, jak souvisí fyzické nemoci s duševním zdravím. A uvědomila si, že je potřeba něco změnit. Na jedné z přednášek se seznámila s paní K, která jí velmi klidně a pozorně naslouchala a věnovala pozornost jejími problému se zdravím. Bylo to opravdu příjemné otevřeně mluvit o svých pocitech a nevidět na svém posluchači, že ho to vlastně nezajímá nebo že si myslí, že někdo, kdo nejde na doporučenou operaci, je vlastně blázen. Navíc paní K kladla velice jednoduché a účinné otázky, které by si paní M nejspíš nikdy nepoložila. Domluvily se, že se opět sejdou.

Na dalším setkání se začaly dít zvláštní věci. Paní M si postupně uvědomila, co vlastně chce. Předtím věděla naprosto jasně, že nechce na operaci, ale co vlastně tedy chce? K odpovědi na tuto otázku ji přivedla až paní K. „Ano, to je pravda, nechci být nemocná, nechci jít na operaci jako zvíře na porážku, to je špatně, chci být zdravá a chci pro to něco udělat.“ Paní M odcházela od paní K naprosto spokojená. Přišla na to, co chce. A navíc našla někoho, kdo ji bude podporovat na cestě k tomu, co chce. Jak to bude dál, v tuto chvíli nebylo důležité. To určitě přijde, co a jak bude dál, vždyť všechno má svůj čas, hlavně, že teď má někoho, o koho se může opřít a kdo ji bude naslouchat a podpoří ji, když si bude nejistá.

Na příští schůzce paní M mluvila o tom, že východní medicína zná léky na rakovinu. Ví, jakým způsobem je možné s ní bojovat. Mluvila i o tom, že léčení rakoviny v západním světě je podřízeno ziskům farmaceutických firem. A pak si uvědomila, že rakovinu ještě nemá, že doporučená operace je jen prevencí možného nástupu rakoviny. Že nebezpečí, které jí hrozí a o kterém mluví lékaři, s nimiž se setkala, vlastně nebezpečím není, ale je pro ni výzvou, aby změnila svůj život, aby změnila přístup ke svému životu a zejména, aby změnila své myšlení. Jak úlevná myšlenka to byla. Vždyť se nic neděje! Mám šanci, mám šanci být zdravá!

K dalšímu sezení u paní K přišla paní M usměvavá a plná radosti. Během doby získala informaci o ajurvédském lékaři, který u nás žije, má zde svou klientelu a jeho specializací je rakovina. Spolupracuje s významnými univerzitami a přednáší o prokazatelných výsledcích ajurvédy při léčení rakoviny. Paní M si naplánovala, jak ho navštíví a začne se u něho léčit. Sice zjistila, že lékař nehovoří česky, ale i to se dá jistě vyřešit. Čas utíká rychle, ale někdo jí řekl, že i čas může mít pod kontrolou, stejně jako své zdraví, a tak se začala těšit.

Paní K byla na paní M hodně při příštím setkání hodně zvědavá. Viděla velký posun v jejínm myšlení a myslela si, že už nebude potřeba se dále potkávat. Jaké však bylo její překvapení, když paní M přišla smutná a zcela rozhozená. Během sezení vyšlo najevo, že paní M byla na naplánované kontrole u endokrinoložky, která na ní velice tlačila s operací a i když s ní mluvila klidně a mírně, otázkami typu „A Vy mluvíte s mimozemšťany?“ a „Co budete dělat, když budete mít rakovinu prsu?“ naznačila, co si myslí o paní M a jejím opakovaném odmítání operace. Bohužel trvalo delší dobu a vyžadovalo to další podporu paní K, než paní M opět nabyla své rovnováhy.

Není smyslem tohoto článku uzavřít popsaný příběh šťastným koncem. Paní M jistě nemá vyhráno, má za sebou hodně práce a hodně ji ještě čeká. Důležitá je však jiná věc. Našla někoho, kdo ji podporuje, našla svého kouče a díky jeho podpoře a svému nasazení začala o svém životě a o sobě přemýšlet jinak, začala se na věci dívat jinak a najednou viděla mnoho řešení, ze kterých si dokázala to, co pro ni bylo nejlepší, vybrat.

Držme paní M a všem, kteří chtějí jako paní M na sobě pracovat, palce. A jaký příběh je ten váš?