Proč je důležitá představivost
Publikováno Sféra, 2012
„Zvykl jsem si žít jen v představách toho, co je pravé, dobré, bohulibé. Tuto představu hájím před sebou a svými blízkými. Představuji si nyní, že dělám to, co si dělat přeji, vlastním to, co si vlastnit přeji, jsem tím, kým si přeji být. Představuji si to svou imaginací, pociťuji to jako reálné a vím, že to tak je. Děkuji.“
Cit. z knihy Dr. Josepha Murény, Zákon myšlení a víry
Pan Václav dostal od své rodiny jako odměnu k úspěšně dokončenému vysokoškolskému studiu dárkový poukaz, kterým měl uhrazeno několik sezení s koučem. Jeho blízcí se domnívali, že pan Václav neví, kterým směrem se po škole vydat a chtěli mu tak umožnit svobodnou volbu za podpory člověka, který bude respektovat jeho názory, myšlenky, přesvědčení, touhy a přání. I když hrozilo riziko, že si vzájemně nebudou vyhovovat, povedlo se a pan Václav si se svým koučem navzájem „sedli“.
Brzy byl navázán dobrý koučovací vztah, který vedl k otevření pana Václava a ke stanovení cíle koučovacích setkání, jež korespondoval s předběžným zadáním koučovacího téma od rodičů pana Václava. Pan Václav opravdu nevěděl, jaké práci se má po škole věnovat, protože měl mnoho zájmů, koníčku a zálib a navíc už pracoval pro firmu svého otce. Pan Václav byl velmi inteligentní mladý muž s vynikající pamětí a se schopností skvěle plnit úkoly v různých oborech. Když o sobě mluvil, užíval spojení „oni o mně říkají, že …“. Bylo nutné s ním pracovat tak, aby se dostal do roviny „já chci“, „ já jsem“. A tak dostal otázku: „Představte si, že jste zvíře. Jaké zvíře byste si vybral, kdybyste jím mohl týden být?“ Neodpovídal hned, na odpověď měl čas z jednoho setkání na druhé, aby jeho rozhodnutí nebylo intuitivní, ale na základě svobodné a rozumové volby. Pan Václav přišel nadšen. Nejenže věděl naprosto přesně, jakým zvířetem by chtěl být, ale věděl také proč. Dokázal dlouho hovořit o tom, kde jako zvíře je, jak to tam vypadá, co dělá a co chce dělat, kdo je okolo něho a jací ti ostatní jsou. Jeho představivost byla úžasná, naprosto jasně se v ní definoval a také realizoval. Překonal bariéru, a tím se před ním otevřely nové prostory.
Představivost neboli vizualizaci používáme dnes a denně, aniž bychom si to uvědomovali. Na otázku, „kde jsi nechal auto“, „jak se k vám dostanu“, „co jsi dělal včera večer“ , „jak vypadají tvé nové šaty“ nám naběhne v hlavě film, podle kterého tvoříme odpověď.
Podle výzkumů neurověd mozek pracuje podle jasných a velmi zajímavých pravidel, i když mozek každého z nás je úplně jiný, protože spojení mezi jednotlivými neurony jsou u každého odlišná stejně jako rýhy na palci, chůze nebo složení oka. Věděli jste, že mozek nerozezná, zda si něco představujete nebo to vidíte prostřednictvím oka? A víte, že mozek nerozumí negaci? Tím se vysvětluje, proč malé děti sáhnou na horká kamna, když jim řeknete, nesahej na ně. To není neposlušnost, to jen jejich mozek dal pokyn k plnění vašeho příkazu, aby na kamna sáhly. Až zkušenost, že se spálily jim dovolí porozumět vašemu slovu nesahej. Stejně jako u jiných vašich zákazů, kdy se nemají možnost spálit, ale reagují na váš zamračený obličej či nepříjemný tón vašeho hlasu. A teď tato dvě pravidla, neschopnost porozuměn negaci a neschopnost rozeznat, jak co vidíme, si vyzkoušíme najednou: „Nesmíš si představit růžového slona!“ Co nyní vidíte ve své hlavě? Nejspíš to je růžový slon. A už jste někdy ve skutečnosti viděli růžového slona? Určitě ne. Ten vznikl jen ve vaší fantazii a ještě přes vyřčený zákaz. Ale že vypadá hezky?!
Teď už víte, proč v každém koučovacím procesu nemají chybět otázky či procesy, které povzbuzují vaši představivost a vybízí k její aktivaci. Jestliže si představíte něco příjemného, což dosažení vašeho vytčeného přání nebo cíle jistě je, nejenže dostáváte odezvu ve fyziologii a biochemii vašeho organizmu, ale také si naprosto jasně konkretizujete, jak to má vypadat, jestliže toho dosáhnete. A nejde jen o váš mozek. Jde o každou buňku ve vašem těle, která vaši představu prožívá a pamatuje si pocit, který při vaší představě měla. Možná se při vašem vyprávění, jak to bude vypadat, když dosáhnete toho, čeho chcete, váš kouč zeptá, jak se cítíte. To je ta pravá otázka v pravý okamžik. V tu chvíli vy si uvědomíte, že je vám lehko, že svoji radost cítíte ve svém srdci, že je vám dobře, že se usmíváte, že vám září oči a chce se vám běžet nebo skákat. Tento pocit je velice důležitý, protože kdykoli si vzpomenete na váš vysněný cíl, ihned se vás tento příjemný pocit zmocní, vy se začnete těšit a všechny úkoly a nesnáze, které potkáte na cestě k vašemu cíli, se vám budou zdát menší a budete je snadněji zvládat.
A nevěřte nikomu, když vám bude povídat, že nemá fantazii, neumí vizualizovat nebo mu chybí představivost. Kdyby to tak opravdu bylo, tak by vůbec nemohl fungovat. Nepamatoval by si, kde nechal ležet hodinky, nevzpomenul by si, jak vypadala jeho oblíbená hračka z dětství a neuměl by vysvětlit, jak se píší písmenka. Hrajte si se svojí fantazií, využívejte svoji představivost v co největší míře a díky ní si tvořte a užívejte svůj život a uskutečňujte své sny.
