Síla přítomného okamžiku
Publikováno Sféra, 2012
„Mysl není jen myšlení. Mysl zahrnuje také vaše emoce a všechny nevědomé duševní procesy.
Emoce vznikají tam, kde se stýká tělo a mysl. Jsou reakcí těla na duševní procesy nebo také odrazem vaší mysli v těle. Neuvědomujete-li si své emoce, jste-li od nich odříznuti, vaše emoce se dříve či později projeví na čistě tělesné úrovni jako určitý tělesný problém nebo příznak. … Chcete-li poznat svou mysl, tělo vám vždycky poskytne pravdivý obraz. Proto se snažte vnímat emoce ve svém těle. Emoce sice nevyjadřují celou pravdu o tom, čím jste, ale ukazují stav vaší mysli v daném okamžiku. Pozorovat emoce je totéž jako pozorovat myšlenky. Jediný rozdíl je v tom, že myšlenky máte v hlavě, kdežto emoce mají silný tělesný aspekt.“
Volně podle knihy Eckharta Tolle, Moc přítomného okamžiku
Vědecké pojetí „mindfullnes“ (překládáno jako bdělé vědomí, vědomá přítomnost, čistá pozornost, všímavost) není ničím jiným, než starou buddhistickou filosofii žití „v přítomnosti“, uvědomování si prožitků odehrávajících se v reálném čase a přijímání světa takového, jaký je.
Žití v přítomnosti, to je podle nyní často opakovaného „tady a teď“ také naslouchání svému tělu, které nám dává signály o tom, co se uvnitř nás děje. Sedíte na poradě, posloucháte kolegy a přitom čekáte, až se budete moci vyjádřit. A najednou si uvědomíte, že silně tisknete dlaně k sobě. Proč, co se děje, co znamená ten silný stisk, kterým vám zbělely ruce? Uvolníte je a nevěnujete tomu pozornost. Přijdete domů, odpočíváte a zazvoní telefon. Začne vám bušit srdce, až se vám udělá nevolno. Co vám vaše srdce chce říct, na co vás upozorňuje? Zvednete telefon a zapomenete, co se stalo. Procházíte se lesem a dostanete se na krásnou vyhlídku, odkud vidíte daleko do kraje. Rozhlédnete se a zalijí se vám oči slzami. Co se za vaší touhou plakat skrývá? Zamrkáte a ustoupíte od kraje, abyste nespadli. Ráno se probudíte s bolestí hlavy, vezmete si prášek, protože potřebujete být v pořádku a chcete, aby bolest ustoupila. Co je pro všechny tyto situace společné? Odpověď je nasnadě. Ten, koho se uvedené situace týkají, si vůbec nevšímá, co mu jeho tělo chce říct, na co ho chce upozornit. Je to naprosto pochopitelné. Člověk neustále přemýšlí o minulosti a budoucnosti, ale je velmi neochotný přijímat přítomný okamžik a být jeho pozorovatelem.
Jak souvisí síla přítomného okamžiku, emoce a signály těla s koučinkem? Velmi jednoduše. Je to důkaz jednoho předpokladu, ze kterého metoda koučinku vychází a to, že na všechny otázky, které se týkají našeho osobního rozhodování, známe odpovědi. Naše nevědomá mysl je zná, proto dá impulz prostřednictvím emoce tělu a tělo přes naše pocity, jež zaregistruje naše vědomá mysl jako signál, informuje, jak se máme rozhodnout. Je to přiznivé? Pak jdu za tím hned nebo potom. Je to nepříznivé? Pak bych měl bojovat a jít do toho nebo utéct a nechat to být. Problém je v tom, že naše pocity tlumíme. Na kurzech či pod tlakem okolí se je učíme tak zvaně „zvládat“, ve skutečnosti je však potlačujeme a z různých důvodů je neposloucháme nebo nechceme poslouchat. Je to tak dobře? Co se stane, když neuděláme to, co nám tělo naznačuje? Určitě napoprvé nic, ale jestliže tlumíme emoci, potažmo emocemi vyvolaný pocit stále častěji, vytvoříme si návyk, který nám postupně začne škodit a například občasná bolest hlavy, která byla prvním signálem, přeroste v nespavost a na to se začne nabalovat spousta dalších věcí, které skončí nemocí.
A aby se to nestalo, je potřeba své tělo poslouchat, věnovat mu pozornost a ptát se, co svému majiteli jakým signálem chce vlastně říci.
Takový byl příběh jedné paní, která svou vlastní pílí a houževnatostí se dostala na vysokou pracovní pozici, současně pečovala o rodinu, také měla ambice zviditelnit se v kruhu svých přátel, věnovala se svým rodičům, prostě okolí ji označovalo za „úspěšnou“ mladou ženu. Léta utíkala a ona dělal vše, co se od ní očekávalo. Vše, co od ní očekávali lidé okolo ní. Bohužel však nedělala to, co jí doporučovala prostřednictvím těla její nevědomá mysl. Rýmy, chřipky a virózy úspěšně přecházela, různé bolesti zaháněla medikamenty a když přeci jenom kvůli horečce musela ulehnout, za pár dní už uklízela byt a žehlila, aby až půjde do práce, měla vše hotové. Potlačovala nejen své nemoci, ale hlavně sebe sama. Jenomže všechno má svůj čas a její duše a tělo se vzbouřily. Vrozená vada srdce se zhoršila a začala se projevovat stavy, které vůlí nebylo možné ovládnout a paní vážně onemocněla.
Přišel čas léčení a následného uzdravování. Těla, ale i duše. Bylo na místě se ptát, co je potřeba dělat jinak, které věci jsou důležité a podstatné, čemu věnovat hlavní pozornost, kde začít, koho k tomu přizvat a zda někoho požádat o pomoc a podporu. Protože se jednalo o vzdělanou paní, která neházela flintu do žita, našla způsob, jak se pokusit věci změnit. Seznámila se s metodou koučinku a začala ho studovat. Pochopila, že není nutné zjišťovat, proč se věci staly tak, jak se staly, ale že daleko důležitější je naučit se věci dělat tak, aby se staly jinak. Určitě to nebyla jednoduchá cesta, mnohokrát ji bolela, protože začala zjišťovat, že to, co dělala, bylo sice dobré pro okolí, ale nebylo dobré pro ni. S vědomím této skutečnosti se musela odhodlat toto změnit a začít se chovat jinak nejen ke svému okolí, ale zejména sama k sobě. Mnohokrát zjistila, že má tendenci se vracet do zaběhaných rituálů a osvědčených návyků. Ale posun v myšlení, který díky koučinku udělala, ji vždy upozornil, že to není ta správná cesta.
Možná, že právě vy se potýkáte s onemocněním, které vzniklo v důsledku potlačování prvních signálů těla, které vám naznačovaly, že to, co děláte, není to nejlepší, co byste pro sebe měli udělat. Přeji vám hodně síly, abyste to dokázali změnit. A třeba i s pomocí kouče.
