Ježek v kleci
Publikováno MM Průmyslové spektrum, 2013
Koučink jako nástroj pro řešení vztahů v systému školy aneb Zázrak za 2 x 90 minut
…máme k dispozici dvě dvouhodinovky, to je velmi málo na navázání důvěry a na otevřený rozhovor, ale uvěřili jsme, že ke zlepšení tohoto světa můžeme přispět tím, že přestaneme mladým lidem říkat, co mají dělat a začneme poslouchat, co říkají …
Anotace:
V roce 2011 časopis MM Průmyslové spektrum uvedl seriál článků o koučování ve školách, které přinášely konkrétní situace a možné způsoby jejich řešení. Dnes po delší odmlce se k tomuto tématu vracíme a podíváme se na něj z hlediska závěrů vyplývajících z ukončeného pilotního projektu „Ježek v kleci“, který je součástí iniciativy s názvem „Koučink do škol“ realizované skupinou profesionálních koučů certifikovaných profesní organizací International Coach Federation – Mezinárodní federací koučů a organizovaných ve sdružení ICF ČR – Mezinárodní federaci koučů v České republice.
Základem projektu byla myšlenka nabídnout českému školství zkušenosti s metodou, která se běžně využívá při motivaci jednotlivců i organizací. S metodou osobnostního růstu, jež umožňuje jedincům, týmům, a tím i celým firmám maximalizovat potenciál a dosahovat efektivněji jejich cílů a která je v naší společnosti běžně implementována do firem jako nový nástroj řízení a používá se manažery jako efektivní způsob komunikace.
Lze koučováním studentů ve školách přispět ke zlepšení našeho současného a budoucího světa?
Pro širší společenské využití koučování ve školství bylo účelné nejprve ověřit myšlenku v pilotním projektu na užším vzorku středních škol. Zlepšení světa bylo pro tento společensko-prospěšný projekt Ježek v kleci definováno jako zkvalitnění vzájemných lidských vztahů a přijetí osobní odpovědnosti. Pilotní projekt ověřoval předpoklad, že koučování je vhodná metoda pro studenty a učitele středních škol, pro využití potenciálu studentů i učitelů, dále potřebnost a přínos metody koučování a v neposlední řadě ověřoval ochotu pedagogů a studentů aplikovat tuto metodu do své práce. Koučovací přístup uplatňovaný na středních školách by podle předpokladů měl usnadnit spolupráci učitelů a studentů, nedirektivní způsob práce se skupinou (třídou) by měl zefektivnit proces studia a studentům by mělo být umožněno poznat efektivní nástroj řešení konfliktů, stanovování cílů a hledání řešení.
Jak na to?
Pro pilotní projekt byla oslovena čtyři pražská gymnázia (dvě čtyřletá a dvě víceletá) s nabídkou práce s učiteli individuálně, práce s řediteli a jejich pedagogickým sborem, práce se samotnými studenty (studentské kolektivy bez učitele) a s nabídkou společné práce studentů s učiteli. To vše s tím, že podpora může být poskytnuta buď formou individuální práce s učiteli, případně studenty nebo prostřednictvím praktických setkání, které zahrnují učitele a jejich třídní/pedagogické kolektivy. Metody i rozsah měly být přizpůsobeny konkrétní škole a jejím potřebám na základě předchozího projednání. Záměrem bylo postavit pilotní projekt tak, aby umožnil nejen zmapovat možnosti, ale i vyhodnotit přínos zavedení koučování do škol. Závěry by pak vyplynuly jednak z hodnocení měřitelných dat poskytnutých vyplněním dotazníku, jednak ze subjektivního hodnocení procesu jednotlivými kouči na základě jejich zkušeností. Pro vypracování metody výzkumu a sběru dat byla oslovena socioložka z Katedry sociologie FFUK, která výsledky projektu měla zpracovat do Závěrečné zprávy.
Co udělat?
Postup práce se studenty, resp. se skupinou studentů, pro kterou se všechny oslovené školy mimo jiné rozhodly, vycházel ze standardního koučovacího procesu, kdy kouč je zodpovědný za průběh a klient za výsledek procesu a skládal se z pěti jednoduchých kroků:
Řekněte, jak byste to chtěli (co byste si přáli) a definujte cíl
Popište, jak jste na tom teď
Určete, co je třeba změnit
Najděte, jaké máte všechny možnosti a pak vyberte tu nejvhodnější
Kdy a čím začnete.
Kolektiv studentů byl rozdělen do pracovních skupin, ve které si studenti definovali svoji představu či názor a pak jednotliví mluvčí závěr vysvětlovali ostatním. Bylo vidět, že pro většinu z nich je obhajování svého stanoviska něčím novým. Někteří dokonce váhali, zda svůj názor mají vyslovit. Pro předejití nevyžádaných komentářů bylo přijato pravidlo, že každý názor je cenný a stojí za to ho vyslyšet. Většina studentů rychle pochopila, že nejde o soupeření, ale o to, jak nalézt shodu. Bylo zajímavé, že největší poptávka byla po stmelování kolektivu, po vzájemném respektu nejen mezi studenty, ale i mezi studenty a učiteli, po možnosti se vyjádřit a být vyslyšen, po vyřešení problému v kolektivu. Každý měl možnost vyzkoušet si formulovat svoji myšlenku a mluvit nejen sám za sebe, ale také za ostatní. Každý poznal, jak je obtížné vyjádřit respekt k druhému tím, že mlčí a naslouchá mu. Studenti využili nabídky a pocítili, jaké to je podílet se na sociální pohodě skupiny, jaké to je, být součástí týmu a jaké mají pocity, když v rámci týmu dají ostatním najevo svoji důvěru.
Jaký byl výsledek koučování?
Cílem každého koučování je přinést takový užitek klientovi, který si sám předem stanoví a který vždy s sebou nese nějakou změnu. Setkání se studenty v rámci pilotního projektu byla příliš krátká na to, aby se dalo mluvit o zásadních změnách. Jednalo se o ochutnávku, o vyzkoušení toho, co je možné. A jak se možnost vyzkoušet si koučování líbila?
V rámci čtyř gymnázií se projektu účastnilo celkem pět tříd, to je cca 120 studentů. S každou třídou proběhla dvě devadesátiminutová setkání, na kterých byl uplatňován týmový koučink. Setkání vedli vždy dva kouči, kteří pracovali s poměrně velkými skupinami (20 až 30 žáků na třídu). Intervaly mezi jednotlivými setkáními byly v každé třídě jiné (1 den až 1 měsíc). Všichni skupinově koučovaní studenti dostali příležitost, aby anonymně vyplnili závěrečný dotazník. Téma setkání nebylo předem určeno, vždy vyplynulo z potřeb studentů, kteří si sami měli možnost vybrat, o čem by chtěli mluvit a jaké téma by rádi rozebrali. Ze závěrečné zprávy pilotního projektu vyplynulo, že 67 % studentů se téma zvolené třídou víceméně podařilo naplnit, 20 % sdělilo, že spíše ne a jen zbylá 3 % uvedla, že neví.
Zažili studenti při koučování něco nového?
Možnost o situaci mluvit byla novou věcí pro nadpoloviční většinu z nich – 65,8 %, 23 % studentů toto nepociťuje a zbylí dotázaní nevěděli. Hledání řešení bylo nové pro 55,8 % studentů. Vidět možnosti, to byla situace, kterou pokládalo za víceméně novou 52,5 % dotázaných studentů a být poslouchán je skutečnost, která rozdělila studenty na dva póly; přesto více než polovina 51,7 % uvedla, že je pro ně víceméně nová.
Jak se podařil zázrak za 2 x 90 minut pojmenovaný jako zkvalitnění vzájemných lidských vztahů výmluvně ukazuje následující graf.
Závěrečné shrnutí
Setkání s kouči z pracovní skupiny Ježek v kleci se podle studentů opírala o dvě základní témata. O kolektiv a vztahy ve třídě a o problémy, které je třeba vyřešit. Všechny uvedené příležitosti, se kterými měli studenti možnost se seznámit během koučování (možnost o situaci mluvit, být poslouchán, hledat řešení, vidět možnosti), byly minimálně pro polovinu z nich víceméně něčím novým. Bezprostředně po skončení setkání pociťovala značná část studentů větší odhodlání ke změně, pevnější kolektiv i například zlepšení atmosféry ve třídě. Studentům připadalo setkání velmi zajímavé, a to bez ohledu na věk. Jako užitečné jej hodnotily především mladší ročníky, starší byli rozvážnější, přesto by se dalo říct, že pro ně bylo celkem užitečné. Dvě třetiny studentů uvedly, že jim setkání v něčem pomohlo. Většinou se jednalo o nějaký druh poznání, ať už názorů ostatních, podstaty problému nebo vlastní odpovědnosti. Hodně si studenti cenili možnosti otevřené komunikace. Z koučování si studenti odnášeli především jistý druh ponaučení, který se týkal komunikace s ostatními, odpovědnosti za své jednání, respektu k ostatním i odhodlání. Dvě třetiny studentů by se rády takového setkání zúčastnily znovu. Doporučila by jej drtivá většina, nutno však připomenout, že ne vždy je k tomu vedla pozitivní zkušenost. Přesto, doporučení 86% studentů má již slušnou váhu.
Závěrečná zpráva odráží subjektivní posuzování přínosu koučování a to přímo účastníky koučovaných skupin ve věku 13 až 18 let. Nepřináší však odpověď na otázku, zda má koučování na školách smysl, ale poskytuje pro diskuzi na toto téma pevné podklady.
A co dál?
V současné době probíhá pilotní projekt Ježek v kleci č. 2, který aplikuje zkušenosti získané v předchozím projektu na prostředí základní školy, více se zaměřuje na školu jako na systém a pracuje postupně se všemi účastníky tohoto systému - s ředitelem, učiteli, žáky a jejich kolektivy.
Jste-li pedagogem či lektorem a chcete přinést změnu do prostředí, ve kterém učíte, využijte nabídky profesionálních koučů ICF a požádejte je o podporu vašeho záměru.
Ing. Milena Židlická, ACC – nezávislá koučka, členka ICF
Ing. Lenka Nováková – interní koučka, členka ICF
