Umíte naslouchat?
Publikováno MM Průmyslové spektrum, 2011
To je ale divná otázka. Snad by to mělo být „Umíte poslouchat?“ A už je to tady. Ani se nemusí odpovídat a jen při napsání těchto dvou vět a při případném jejich vyslovení nahlas je tu zpráva, že se jedná o dva úplně jiné
významy tak sobě si podobných vět.
Umíte poslouchat? Hned některým z nás vyskočí pupínky, protože sloveso poslouchat má souvislost s podstatným jménem poslušnost. Takže i když vnímáme slovo poslouchat ve smyslu poslouchat něco – přednášku, rádio, hudbu…, přeci jenom není možné opomenout význam poslouchat někoho – nejen jeho řeč, ale také rozkaz či příkaz. Dokonce lze říci, že slovo poslouchat obsahuje klid a pohodu, pro někoho i nečinnost a negaci.
Umíte naslouchat? Jaké jsou pocity při vyslovení této otázky? Určitě zpozorníte, abyste dobře pochopili význam slova s ne obvykle používanou předponou a možná ve vás toto slovo vyvolá pocit aktivity, soustředěnosti a zájmu. Možná ti z vás, kteří mají velkou představivost při první otázce – umíte poslouchat? – si vybaví malé ucho a při položení druhé otázky – umíte naslouchat? – se jim před očima objeví ucho velké.
A tato metafora je skutečně správná. V koučinku je naslouchání podmínkou kvalitního koučovacího procesu a obrazně řečeno, kouč je jedním velkým uchem. V koučování se používá ještě jiný termín, a to aktivní naslouchání. To znamená naslouchání, které je doprovázeno aktivitou toho, který naslouchá, tedy kouče. Naslouchající potvrzuje neverbálním i verbálním projevem svoji účast při naslouchání. Kývá hlavou, dívá se účastně směrem k tomu, kdo hovoří, držení těla má soustředěné, je natočen k mluvícímu, přitakává, případně používá slova, která udržují toho, kdo mluví, v jistotě, že naslouchá.
K verbálnímu potvrzování zájmu o řeč, které se naslouchá, je mimo běžné výrazy jako jsou „hm“, „ano“, „jistě“ … možné používat slovní změkčovače a tak zvaný backtracking. K nejčastějším slovním změkčovačům patří například „velice rád, bych věděl …“, „chtěl bych se vás zeptat …“, „opravdu bych chtěl slyšet …“, „zajímalo by mne…“, „když mi to povídáte, napadá mne …“, „všiml jsem si …“. Druhý významný prostředek, kterým je možné vyjadřovat svoji přítomnost při rozhovoru, je vracení se k tomu, co již bylo řečeno: „pokud tomu dobře rozumím, řekl jste …“, „právě jste mluvil o …“, „měl jste na mysli …“, „říkáte, že …“, „jinými slovy …“, „zatím jsme probrali …“, „vrátím se k tomu, co jste říkal …“, „dosud jste uvedl …“. Důvodů, proč využívat backtracking je mnoho. Zorientovat se v hovoru, vrátit se k tomu důležitému, případně vrátit se k tématu, shrnout, co již bylo řečeno, ujasnit si, co je potřeba. Všichni tato slovní spojení běžně používáme, protože jsou nejen výrazem zájmu o druhého, ale také výrazem slušnosti a vážnosti vůči tomu, kdo hovoří.
Proč je však aktivní naslouchání příznačné pro kvalitní kouče, zejména pro kouče profesně organizované v Mezinárodní federaci koučů? Je to jedna z jejich základních kompetencí mít schopnost plně se soustředit na to, co klient říká či neříká a mít schopnost pochopit a podpořit význam řečeného v kontextu s přáními a cíli klienta. Kvalitní kouč musí umět rozlišovat tóny a výšku hlasu, jakým jeho klient hovoří. Musí mimo jiné také umět vnímat a rozpoznat klientovy obavy či hodnoty nebo i přesvědčení o tom, co je možné a co nemožné.
Jsou však i další profese, které by se aktivním nasloucháním měly vyznačovat. Jistě mezi ně patří i práce učitelů a pedagogických pracovníků, kteří mají mnoho příležitostí, jak svým žákům a studentům svým příkladem velmi dobře ukázat, co to aktivní naslouchání je. Ale nemusíme chodit jen do škol. Jak nasloucháme svým dětem a partnerům doma? Jak nasloucháme svým kolegům v práci? Mnohokrát nám říkají důležité věci, kterým nevěnujeme pozornost. Ale je to opravdu jen nezájem o to, co říkají? Není to projev našeho nezájmu vůči nim samotným? Možná, že nejen nenasloucháme, ale my leckdy ani neposloucháme, dokonce snad i občas přehlížíme.
Co udělat pro to, aby to bylo jinak a aktivní naslouchání bylo přítomno při všech našich rozhovorech?
